Alan Ja-Ev-Mor

Alan se narodil 7.2.1972, tedy o nějaký rok dříve než já. Původně to byl pes babičky, ale když mí rodiče dostavěli dům, tak se Alan u nás zabydlel a zůstal už celý život. Povídání o tomto psovi bude spíše zprostředkované z vyprávění osob z mého okolí. Alan byl statný pes, černý s tmavými znaky. Byl asi trochu přerostlý a neměl zcela korektní ocas. Měl ho o článek kratší, což mu však vůbec neubíralo na kráse. Alan byl přirozeně ostrý. Nikdo ho nic neučil, byl to pes na zahradě. Nikdy nebyl nemocný a chodil jen na povinné očkování proti vzteklině. Když jsem byla ještě v kočárku, tak mě prý sám od sebe hlídal. Nikdo cizí se nesměl ke kočárku přiblížit. Možná, že už zde se vytvořilo pouto mezi mou maličkostí a psy.

Alan měl spoustu průšvihů, od prokousnutého kabátu pošťačky, přes pokousaného souseda, který se u nás chtěl schovat pod terasou před bouřkou, až po zakousnuté množství koček a zajíců, kteří se dostali do jeho dosahu. Také skvěle hlídal tátovo nákladní auto. Jezdil totiž s tátou do práce a auto mohlo zůstat odemčené kdykoliv a kdekoliv. Jednou tátu zastavili příslušníci VB a jeden se chtěl podívat otevřeným okýnkem do kabiny auta. Alan vystrčil hlavu, štěkl, policajt se lekl, zakopl o obrubník a ustlal si v louži. Naštěstí to dopadlo dobře, ale moc nechybělo. Policajt byl tak v šoku, že tátu raději nechal jet. Myslím, že se takhle už do žádného auta nahlédnout neodvážil. Alan také chytl u nás na zahradě zloděje, který chtěl tátovi ukrást auto. Příhod by bylo na román, např. jak náš miláček vlezl otevřeným okénkem do Škody 100, protože se bál, že mu ujedeme, a poškrábal nový lak na dveřích. Jediné co Alan neměl rád, byla voda. Koupání bylo hororem, jak viděl hadici či přípravu kbelíků, bylo zle. Dostal košík, všichni jsme na něj hupli a vykoupali ho. Pak byl uražený a týden s námi nekomunikoval.

To že to byl nádherný pes s naprosto vyrovnanou povahou, nekompromisní, neúplatný, sebevědomý tvor s obrovským pudem chránit rodinu, nebyla náhoda. Alan pocházel z výborné krve. Z mnoha bych zmínila alespoň několik: Seigo a.d. Espenstätte - SchH3, FH, 5JX5, Condor v. Falkenwappen - SchH3, DDR SGR, Dan z Hořejšího dvora - ZVV3, OP2, SP2, champ. ČSSR, VA, Cezar z Černého hvozdu - ZVV3, OP2, SP2, Ali v. Gränert - SchH3, Iran v.d. Buchenhöhe - VA, DDR SGR, SchH3 a další.

Škoda, že tohoto psa nikdo necvičil a že nebyl uchovněn. Užíval si život na zahradě s rodinou a byl výborným společníkem. Prostě "Pan pes". Ale i takoví musí jednou do psího nebe, a tak v létě roku 1985 odešel i tento věrný kamarád do psího ráje. Bylo mu přes 13 let. Mně bylo 10 let, ale přesto ve mně tenhle pes zanechal více než jen vzpomínky.