Beryl z Granátové zahrady - Deník

31.10.2007

Tak jsem v neděli dala přednost "lovu zajíců" s Berylem v Uhříněvsi. To byl také zážitek. Vzala jsem s sebou z holek jen Meryšku. Beryla jsem měla na dvou stopovacích vodítkách. Vodítka se mi pletla pod nohy, než jsem se naučila je smotat do ruky. Taky se mi stalo, že jsem si udělala smyčku kolem nohy a kdyby Beryl zrovna zabral, tak letím na záda jako pytel brambor. Šňůra se nám všem motala pod nohy, zachytávala se za větve a keře, stejně byla krátká, musela bych mít tak alespoň 20 - 25 m, aby byl Beryl dost daleko ode mne a chtěl něco ulovit. Zajíce jsem viděla jen já na větší dálku, Beryl ho nezvětřil, vyplašili jsme jen pár koroptví, já byla celá zpocená a upachtěná, šla jsem za Berylem, kam chtěl on, no jestli nás někdo pozoroval, tak se musel hrozně bavit. Asi po hodině lovení jsem to vzdala a řekla jsem si, že bude užitečnější, když budu trénovat přivolání ve volné přírodě na pamlsky a třeba i na šňůře. Takže teď trénujeme, až se z něj kouří. Ale stejně nevím, jak se zachová, až uvidí zajíce. Doufám, že se to přivolání dost upevní a žrádlo bude přednější než zajíc. Jinak chodíme teď cvičit do Hostíku, obrany děláme také tam nebo v Měchenicích u Davle. Beryla obrany i cvičení baví, zatím si s ním víc hraji než cvičím, miluje míček, skáče mi až nad hlavu, kouše do rukou a je jak gumový. Už váží přes 33 kg a nebojí se střelby. Tak to jen tak v kostce narychlo.

30.4.2007

Beryl je pěkný drak, svéhlavička a nebojsa. Na cvičáku na zkouškách byl ze začátku trošku v rozpacích, ale hned se přizpůsobil, sedl si nebo si lehnul a byl naprosto v pohodě. Lidi ho hladili a moc se jim líbil. Pak přišla kamarádka s dobrmánkem, kterému jsou 4 a půl měsíce a byla seznamka. Kluci se trošku očuchali, dobrmánek navrhnul hru a už jeli. Ale jak! Přeci jenom on je o něco větší a těžší, tak Berýlka povalil. Žádný nářek nebo pasivita. Statečně bojoval. Ale nejvíc pochval dostal, když se kluci přetahovali o míček. Berýlek nechtěl pustit, párkrát mu dobroš míček vytrhl, tak se Beryl zakousnul a nepustil a držel tak fest, až ho dobroš kousek vláčel po trávě. Pak jsme taky venčili a museli jsme přejít přes příkop. Nechala jsem Berýlka, ať to zkusí sám. Dolů vlezl bez problémů, nahoru to šlo ztuha, ale dral se, až drápky zatínal, tak jsem mu trošku podepřela prdýlku, aby se vyhoupnul nahoru. Pak musel jít přes lávku (prkno poležené přes ten příkop), moc se mu nechtělo, brzdil nožkami, ale dostrkala jsem ho až na druhou stranu, a bylo zase vše OK. Měl hodně náročný den, v autě taky čekal chvilku sám, neprotestoval. Už chodí sám se schodů (ale to mu moc nedovoluji, jenom když mi uteče) a taky do schodů. Jen se mu stále nelíbí být sám zavřený v pokoji. To protestuje dost hlasitě, kňučí, štěká, vyje, škrabe na dveře a hlavně se vzteká. A je průtokový. Venku udělá několik loužiček, přijdeme domů a za deset minut už je někde loužička: To se ještě pořád toleruje. Ale ví, co se venku po něm chce. Dneska jsme už šli s čubinama na delší procházku až do lesa a Beryl šel samozřejmě s námi. Lezl do křoví, kousal a nosil šišky. Taky už ví, co to znamená FUJ. Žral slisovaný víčko od rumu, vytáhla jsem mu ho z tlamky, řekla fuj, a protože to samozřejmě hned nepochopil a ve žraní pokračoval, tak jsem to důrazně i s vytřepáním z kůže opakovala. Pak už si to uvědomil a když to zase chtěl žrát, křikla jsem fuj, jen se na zátku podíval a šel od ní. Taky si chtěl vzít klacek, který Meryška nosila a pak položila na zem. Se zlou se otázal, holka po něm vyjela, až začal pištět. Nic mu neudělala, jen dostal lekci. Agina je z něj tak vyplesknutá, že nechce žrát. Musíme ji dávat krmení do koupelny a musím u ní stát, aby se nažrala. Nejradši by si hrál s Bezinkou (moje osmikilová čuba) ale ta pro to nemá pochopení. Vrčí a štěká na něj anebo prchá. Dneska jsem luxovala, mám dost silný vysavač, který řve jak kráva. Myslíš, že se ho bál? Ani náhodou, chvíli na něj koukal, vyhodnocoval situaci, pak začal koketovat s hadicí a nástavcem, a teprve když jsem vysávala židle a vysavač u toho kvílel, tak šel vedle. Takový řev přece nemusí poslouchat. Berýlek je prostě boží. Venku aportuje plechovku od Red Bullu, doma se pere s velkou Meryščinou nerez miskou. Je prostě fajn.

Berýsek je čím dál tím živější, už stačil ukousat roh u rohové skříňky, dostal za to "držkovou". Už nevypadá jako kulička, už se z něj stává pěkný chlapák, dokonce už nahmatám žebra. Dneska ho hladil můj syn a ptal se, jestli není hubený, když jsou mu cítit žebra. Tak jsem se musela začít smát. Taky už reaguje na svoje jméno a na zavolání. Rád si hraje, chodit se mu moc nechce, radši se válí v trávě (doslova a do písmene). V sobotu jsme jeli za páníčkem do Louňovic u Říčan, v autě byl s holkama hodný, ale zvracel, protože jsem mu dala nažrat. Když jsme se vraceli, jel s prázdným bříškem a vše bylo OK. Ale pro jistotu jsem koupila Kinedryl. U páníčka se seznámil s naší kočkou Bubou, ale kočka se moc kamarádit nechtěla a dala Berýlkovi pohlavek. Trochu fňuknul, ale hned bylo vše dobrý. Rád spinká s holkama a se mnou v posteli, položí si hlavičku na Meryšku a je v sedmým nebi. A já taky. Poslední dobou mám hrozně velký spánkový deficit. Proč asi?

Berýsek je prima pes, dobře a rychle se učí a je hooooodně živý. Už jel autobusem, ani to s ním nehnulo, prostě normálka, autobusem jezdí přeci od narození. Taky byl asi 3 dny u přítele na chatě. První den mi ráno volal, jestli jsem Berýlkovi vyměnila baterky a dala mu Energizer. Od půl šestý jsou všichni vzhůru, Beryl vytahal co mohl, shodil židli, všichni se hrozně lekli, řádil jako ďas. Pak Petrovi "pomáhal" na zahradě s lopatou a hráběmi, odnášel mu drny trávy, které si Petr přinesl, no prostě blbnul. Druhý den Petr volal, že kdyby byl Beryl na Titanicu, tak loď vůbec z přístavu nevypluje, protože by ji zboural. A je z něj už mediální hvězda - jeho fotka vyšla v novinách Metropolitní expres v pondělí 23.4. Fotil ho jeden náš známý pejskař při venčení.