Debora z Granátové zahrady - Deník

15.10.2007

Deborka zůstala doma a tak se těším z přítomnosti štěňátka. S pejskama je jedna ruka a běda, že jí zavřu někam, kam za nimi nemůže, to je pak nářek. Ze začátku byla taky vybíravá, ale velmi rychle se naučila. Nejraději má maso a piškoty. Už jsme byly i na cvičáku za velkejma i malejma pejskama a moc se nám tam líbilo, už slyšíme na své jméno. Krásně už přiběhne a předsedne si. Jezdí se mnou do práce a tak už byla na střelnici, kde se střílelo jak u Verdunu a nic. Miluje lidi a to především ty cizí. Když jí někdo otravuje tak si to chvilku nechá líbit, ale pak mu dá co proto. Takže to bude pěkná drsňačka. Už nám stojí obě uši a teď vypadá celá jak její mamka Grada, když byla malá. Je to naše zlatíčko a je i docela čistotná.