Péče o psa, ustájení, převoz psů, zdravověda, první pomoc

Ustájení psů: U malých plemen a při ustájení psů v bytě využíváme tzv. místa. Místem by měl být pelíšek - košík látkový či proutěný, přepravní bedna. Výhoda přepravní bedny je, že psa můžeme do bedny zavřít a v bedně i převážet autem, u malých plemen i autobusem apod. Místo psa by mělo být v místě, kde není průvan, je zde relativně klid, aby si pes mohl odpočinout, v místě, kde je snadný úklid. Použitý materiál na místo psa by měl být dobře čistitelný - desinfikovatelný. Tam, kde má pes místo, by měla být i miska s pitnou vodou. K čerstvé vodě musí mít pes přístup po celý den. Problémem u psů ustájených v bytech (ale i v kotcích) je jejich bezdůvodné nadměrné štěkání. Nácvik vyžaduje trpělivost a shovívavost sousedů i ostatních členů rodiny. Pokud pes v přepravní bedně kňučí, tak si ho nevšímáme, případně ho okřikneme. V žádném případě ho nepouštíme. Naučil by se, že si zakňučí, a my ho hned pustíme. Když přestane kňučet, tak ho pochválíme a pustíme, dáme pamlsek či krmení. Nácvik několikrát za den opakujeme a dobu v přepravní bedně prodlužujeme. Za několik dnů si pes zvykne, že přepravní bedna je vlastně dobré útočiště a bude do bedny chodit sám a dobrovolně. Další možností je protištěkací obojek na bázi sprejového obojku, který funguje tak, že při štěknutí psa rozprašovač pod tlamou uvolní kapalinu, která psovi vystříkne až k čenichu. To je pro psa nepříjemné a tak se odnaučuje jakémukoliv hlasovému projevu. Obojky se vyrábějí i elektrické, kdy pes při štěknutí dostane impuls, který je mu nepříjemný. Dnes jsou dostupné i dvířka pro psy do vchodových dveří, kdy psi můžou sami vycházet a vcházet do domu. Dvířka se dají využít u malých a středně velkých plemen. Dvířka se dají i uzamknout. Pokud máme psa v bytě, je důležité, abychom nezapomněli na různá nebezpečí. Například šňůry od přístrojů, které vedou po zemi a které by pes mohl rozkousnout, mohlo by dojít k úrazu elektrickým proudem, jedovaté rostliny, bazény či jiné vodní nádrže či nádoby s vodou, do kterých by pes mohl spadnout a utonout, návnady na hlodavce, jedy. Musíme počítat s tím, že pes je horší než dítě! Pokud pes okusuje doma nábytek, je možné postříkat věci sprejem proti okousávání věcí, látka je psovi odporná a odnaučí se věci kousat.

Při ustájení psů venku, na zahradě, můžeme psa ustájit v kotci nebo psa nechat pobíhat volně po zahradě, pokud bude mít boudu či jiný prostor pro odpočinek nebo schováním před nepřízní počasí. Ustájení psa v kotci má své výhody i nevýhody. Pes má menší možnost utéci, nemůžou se ke psovi dostat cizí osoby (např. dítě strčí ruku přes plot, že si chce psa pohladit a pes dítě může zranit nebo psovi někdo dá potravu či se ho pokusí otrávit). V kotci je sníženo riziko zranění psa, ale pes nemůže dostatečně střežit zahradu a dům a také má zmenšen prostor k pohybu. Při volném pohybu nám může někdo psa snáze ze zahrady odcizit, pes se může na zahradě zranit a může nám způsobit i jiné škody - okousané stromy, rozhrabané záhonky atd. Pes má i větší možnosti k útěku. Na druhou stranu může lépe střežit zahradu a dům, je dostatečně vyběhaný a může se vyvenčit kdekoliv na zahradě, kterou však musíme uklízet stejně jako kotec. Pokud je pes ustájen v kotci nebo i na zahradě, měli bychom přesto se psem chodit minimálně 2x, 3x ven na procházku. Upevňujeme si tak kontakt se psem a při vycházkách provádíme i výcvik v základní poslušnosti, nácvik na prostředí a lidi. Na vycházky chodíme zpočátku na vodítku a s náhubkem. Náhubek bychom vždy měli mít s sebou. Další možnosti ustájení je na pevném stanovišti např. bouda s úvazným lanem či pevný blok - natažené lanko s kladkou, u kterého je pes uvázán.

Bouda pro psa, či jiné pevné stanoviště by měla být na závětrné straně, s dostatečným střešním přesahem před působením nepříznivých vlivů počasí - déšť, sníh, vítr. Bouda by neměla být ani na sluníčku, měla by být na místě dobře větratelném, s dostatkem světla, neměla by být v průvanu. Bouda by měla být rozkládací, nebo alespoň s odnímatelnou střechou. To z důvodu úklidu a desinfekce a dále, pokud se psovi něco stane, neměli bychom ho jak z boudy dostat. Vhodné je, pokud je bouda na zimu vybavena oddělitelnou předsíní - zmenší se prostor, který pes musí zadýchávat, a do části, kde pes leží, se nedostává vlhko a nečistoty. Bouda by měla být dvojitá a zateplená. Rohy a vstup do boudy by měly být oplechované z důvodu okousávání dřeva psy. Prodávají se i spreje proti okousávání věcí venku, kdy se např. bouda postříká a psovi je látka odporná a odnaučí se věci kousat. Dobré je zabránit psům skákat na boudu, například po krmení není vhodné, aby psi skákali. Pokud máme rovnou střechu, tak stačí na ní přibít latě, tím se stane pro psa ležení na boudě nepohodlným a již tam neskáče. Bouda musí být pro psa dostatečně prostorná, aby se zde mohl bez problémů otočit, ale nesmí být ani moc velká, protože by jí pes v zimě nezadýchal. Pokud je bouda dobře vyrobená, může v ní být pes celoročně a to i v největších mrazech. Pro zateplení můžeme dát do boudy slámu a přes vchod zavěsit nějakou tkaninu. V dnešní době se již vyrábí i boudy s dvířky.

Pokud je pes v kotci, tento by měl být pevný, většinou nestačí pletivo, protože ho pes může rozkousat. Nejlepší jsou kotce z tyček, případně sítí, ale pes může po jejích okách šplhat. Kotec by měl být zastřešený. Pokud je u kotce výběh, tak tento by měl být v horní části upraven zahnutím dovnitř, kvůli možnému přešplhání a přeskočení hrazení. Kotec by měl být s podezdívkou. Pes je schopen se podhrabat i do několika centimetrové hloubky. Podlahových krytin je velký výběr - udusaná hlína, štěrk, písek, beton, dřevo, cetrisové desky (cementodřevěné desky), dlažba atd. Při volbě podlahy musíme brát na zřetel několik faktorů, a to úklid kotce a desinfekce, otlaky psů, izolace kvůli prochladnutí. Pokud zvolíme beton, je vhodné dát na něj gumové desky. Psi pak netrpí tolik otlaky a pro tlapky je to lepší. Úklid kotce je snadnější. Občas však musíme gumu vyndat a pořádně kotec vyčistit a vydezinfikovat i pod ní. Pokud máme betonovou podlahu nebo položenou dlažbu, je potřeba ji dobře odizolovat a zateplit např. polystyrénem. Beton pohlcuje moč a časem se drolí. Dlažba je tvrdá, studená a hodně kluzká, obzvláště pokud je mokrá. Dřevo je měkké a teplé, ale pohlcuje vlhko a špatně se vysušuje. Udusaná hlína táhne vlhko a psi jsou od hlíny špinaví, stejný problém je u štěrku. Dobrý je kámen - kačírek. Štěrk i kámen napomáhají psům s uzavíráním tlapek. Kamínky je tlačí do polštářků a psi na toto reagují tím, že tlapky svírají, aby se jim kamínky mezi polštářky nedostaly. Naopak na betonu trpí psi prošlapy a otevřenými tlapkami, protože chodí celé dny po tvrdém podkladu. Tvrdý podklad není také dobrý pro vývin kostí a kloubů a také pak psi trpí na otlaky na loktech. Je vhodné, pokud máme u kotce přístup k vodě nebo hadici, kterou je možné kotec splachovat. Pokud chceme, aby pes hlídal, tak umístníme kotec na vhodné strategické místo, aby měl pes výhled na ulici apod. Musíme však počítat s tím, že si pak pes moc neodpočine, protože v takto umístněném kotci nemá klid. V zimě, když jsou mrazy a nelze kotce čistit vodou, je dobré podestýlat hoblinami. Nevýhodou je, že hobliny práší a někteří psi pak trpí záněty spojivek či alergiemi na prach a mají rýmu. Kotec je ale suchý a výkaly se dobře uklízí.

Desinfekci kotce, výběhu či boudy provádíme jednou za dva měsíce. Nejsou vhodné přípravky s obsahem chloru např. Chloramin či Savo. Nejvíce se mi osvědčily přípravky typu Incidur, Virkon S apod. Chlor dráždí sliznice psa, především pak čichové sliznice, které může i popálit. Při výskytu vnějších parazitů (blechy apod.) je nutné desinfekci provést častěji, dle pokynu veterináře. Nestačí ošetřit psa, ale musíme vystříkat i boudu, pelech, auto apod. K úklidu kotce je vhodné mít u něj toto náčiní: kbelík, lopatu, koště, rýžák na násadě, rýžák, hadr. Náčiní před psem uklízíme, aby je nezničil. Vhodné je mít také konev, ve které nosíme psovi vodu.

Na zahradě či v kotci musí mít pes stále přístup k čerstvé pitné vodě. Do kotců se vyrábí otočné krmníky, kdy může psa nakrmit či napojit i cizí osoba, aniž by s nim přišla do kontaktu. Misky používáme nerezové, smaltované, kameninové či keramické. Nejvhodnější jsou nerezové. Misky z umělých hmot jsou vhodné, pokud jsou psi doma. Psi je ale koušou a ničí. Pokud pes misky kouše, je vhodné je usadit pevně (ke zdi, ke kotci, k boudě apod.) nebo zatížit, např. zalít do betonu. To nám však zhoršuje manipulaci s miskou, špatně se přenáší, myje apod. V zimě je potřeba zabezpečit psům vodu. Pokud mrzne, je vhodné dávat psům krmení namočené, aby netrpěli nedostatkem vody, psy napájíme minimálně třikrát denně. Do kotce dáváme psa zásadně bez obojků, aby se nemohl někde zachytit. Pokud je pes na zahradě musíme dávat pozor, aby se někde nezranil, nezachytil za obojek atd.

Pokud je pes doma či na zahradě sám, časem se naučí, že když doma nikdo není tak spí či odpočívá. Přizpůsobí si tak vlastní biorytmus chodu rodiny a domácnosti. Nejaktivnější je pes nad ránem a na večer. Tomu také přizpůsobujeme výcvik. V této době se pes nejlépe učí.

Převoz psů: Pokud převážíme psa, nesmíme zapomenout na klimatizaci, a to obzvláště v letních měsících. Psa nikdy nenecháváme v autě ani na chvíli bez dozoru! Především ne v letních měsících. Pokud pes není na auto zvyklý, může se dobývat z auta ven a při tom se zranit nebo se zachytit za obojek a může se i uškrtit (např. za pedály - plyn, spojka, brzdy atd.). K větrání využíváme mřížky do oken. Pokud psa převážíme v zavazadlovém prostoru, je dobré ho oddělit pevnou či mobilní mříží. Existují i mříže síťové, které však může pes lehce překonat a rozkousat. Tyto působí spíše jako psychická zábrana. K větrání můžeme použít i tzv. hák do pátých dveří, kdy vznikne mezera, kudy proudí vzduch, ale zavazadlový prostor je přesto uzamčen. Pokud větráme otevřeným oknem, stahujeme ho vždy jen tak, aby pes nemohl oknem prolézt. Pokud psa vozíme na sedačkách, je vhodné jejich prostor oddělit od řidiče alespoň síťovou mříží. Nikdy nevíme, co může pes provést. Může se leknout a skočit pod nohy řidiče a ke katastrofě není daleko. Na zadní sedadla se již vyrábí různé typy autodek pro psy, které pohlcují vlhko a zabraňují zašpinění sedaček blátem či chlupy. V dnešní době se již vyrábí i bezpečnostní pásy pro psy. V autě je možné psa přepravovat i v mobilních přepravkách, které se dají využívat i k ustájení psů v bytě. Rovněž si můžeme nechat vyrobit drátěnou přepravku do zavazadlového prostoru vozidla, dají se objednat dle typu vozidla. Existují i přepravníky na psy v podobě přívěsných vozíků, ale to se týká spíše majitelů, kteří mají více než jednoho psa většího plemene. Při dlouhých cestách nezapomínáme na venčení a napájení psů. K napájení využíváme cestovní látkové misky, které nezabírají v autě tolik místa. Pokud převážíme psa, neměli bychom v autě kouřit! Kouř způsobuje u psů ničení čichových buněk, pak je ztížen výcvik psa především na pachových pracích, ale i při běžném výcviku.

Při výcviku se psem ani při procházkách nekouříme! Oharek může spadnout psovi do ucha atd.

Dovolená: Pokud jedeme se psem na dovolenou do cizího státu, musíme se informovat, jaké předpisy platí pro převoz zvířat ať již pro tranzitní země či pro cílovou zemi. Do některých státu (např. Velká Británie) není snadné zvířata vozit, je zde dlouhá karanténa, než je zvíře do země vpuštěno. Každá země má i jiné nároky na potřebná očkování. Pokud jedeme do cizí země se psem, musíme mít mezinárodní očkovací průkaz a veterinární potvrzení, že pes je zdravý, které vydává okresní (případně krajská) veterinární stanice (hygiena). Při cestě na dovolenou je nutné vzít s sebou pro psa léky, lékárnu první pomoci. Vhodné je vzít krmivo, na které je pes zvyklý a pokud jedeme na kratší dobu (např. závody, výstava) tak vzít i pitnou vodu, na kterou je pes zvyklý (z důvodu střevních problémů). Pokud cestujeme letecky, tak některé letecké společnosti povolují malé psy přepravovat v kabině pro cestující. Jinak se psi přepravují v zavazadlovém prostoru v přepravních boxech. Rozměry boxu jsou dle velikosti psa předepsané a většina leteckých společností boxy zapůjčuje. Přesto je jakýkoliv převoz psa, obzvláště pak letecký pro psa psychickou zátěží. Pokud cestujeme autem a převážíme velkého psa na větší vzdálenost je pro něj vhodnější přívěsný vozík s boxy pro psy nebo přepravní bedna. Nesmíme zapomenout, že pes má větší problémy s aklimatizací než člověk, a proto pokud jedeme na závody či výstavu, jedeme z větším předstihem, aby se pes stačil z cesty zotavit a aklimatizovat se. Stejné pravidlo platí i při krytí feny v zahraničí.

Jízda na kole: Na kole učíme psa jezdit po pravé straně. Dobré je zvolit na to povel, např. "KE KOLU", "U KOLA" apod. Vpravo vedeme psa z toho důvodu, aby při jízdě na silnici nebyl ve směru do vozovky. Silnicím se však snažíme vyhýbat. Nikdy psa nepřivazujeme ke kolu a ani si vodítko nenamotáváme na ruku. Pokud pes škubne a vodítko máme poskládané v ruce, máme možnost zareagovat. Pokud chceme se psem jezdit na kole pravidelně, je vhodné pořídit si ke kolu pružinu, což je výrobek, který brání psovi k vběhnutí pod kolo. Pokud pes zahlédne např. kočku a zatáhne, uvolní se pojistka na pružině, ta psa uvolní a my tak z kola nespadneme. Se psem bychom neměli běhat na tvrdém povrchu. Důležité je psa napájet. Dají se koupit lahve s napáječkou, jedná se o kombinaci lahve s miskou, která se dá zastrčit do stojanu na vodu na kole.

U kola by se pes měl zásadně pohybovat jen v klusu či v kroku. Pes by neměl cválat, tento pohyb pro něj není přirozený.

Péče o srst: Psa vyčesáváme podle druhu srsti. Dlouhosrsté psy a psy s měkkou hedvábnou srstí vyčesáváme denně. Obzvláště po procházce, když prší a pes je znečištěn. Jinak psy češeme dle potřeby, především při výměně srsti na jaře a na podzim. V zásadě bychom se měli o srst psa starat minimálně jednou týdně. Hladkosrstá plemena vyčesáváme gumovou rukavicí s ostny. Na psy se srstí typu německého ovčáka používáme jednořadý hřeben s otočnými zuby, které jsou kónické, hřeben je v podobě hrabiček. Některá plemena se stříhají a některá se trimují. S péčí o srst by nám měl poradit chovatel při koupi psa.

Pokud nemusíme, psa nekoupeme šamponem. Při šamponování pes ztrácí přirozenou ochranu kůže - tukový film. Psovi také parfém šamponu většinou smrdí, takže se pak akorát v něčem nevoňavém vyválí. Psa koupeme v šamponu, jen pokud je to opravdu nutné. Např. při velkém znečištění, napadení parazity apod. Při koupání musíme dát pozor, aby se psovi nedostal šampon do očí, uší a nosu.

Vhodné je při nepříznivém počasí využívat i tzv. oblečky pro psy. Ne z důvodu zimy, ale z důvodu zachycení nečistot a také pes nenavlhne. Můžeme použít i tzv. gumové botičky. To především v případě, že jsou nasolené silnice, kdy sůl rozežírá polštářky tlapek psů.

• paraziti vnější - klíšťata, blechy, zákožka svrabová, trudníci, vši, všenky atd., ošetřujeme preventivně protiblešími obojky či roztoky - pipetami nebo celkovým postřikem psa (existují již i injekce). Každý druh ošetření má své výhody i nevýhody. Při koupání psa většinou ztrácí látka účinek. Při napadení psa blechami psa vykoupeme či jinak ošetříme dle návodu na preparátech. Při napadení jinými parazity, nebo při velké koncentraci blech postupujeme dle instrukcí veterináře. Klíšťata vyndáváme za pomoci kleštiček - krokodýlka. Nikdy klíště nepotíráme olejem apod. Klíště se pak udusí, do rány zvrací a může se do ní dostat infekce boreliózy. Klíště vyvikláme. Pokud je velmi malé, necháme ho trochu napít a pak teprve vyjmeme. Při vyndávání klíšťat dodržujeme základní hygienické návyky! Pozor nebezpečí boreliózy i encefalitidy!
• paraziti vnitřní - škrkavky, tasemnice, červi, ošetřujeme preventivně provedením odčervení tabletovými přípravky (např. Pratel, Cestal, Drontal). Nejvhodnější je odčervovat na jaře a na podzim. Použitý přípravek je vhodné střídat, pokaždé použít jiný. Pokud nechceme psa odčervovat, můžeme odebrat od psa stolici a tuto nechat vyšetřit na přítomnost parazitů a podle výsledku vyšetření pak psa odčervit nebo neodčervit. Vyšetření v dnešní době zajišťují již téměř všechny veterinární ambulance.

Hárání: Feny poprvé hárají přibližně v 8. až 9. měsíci (dle velikosti plemene). Hárání trvá přibližně 21 dnů. Feny hárají zpravidla dvakrát do roka. Nejprve začne krvavý výtok, který se pak změní na bezbarvý, lehce zažloutlý výtok. To nastává přibližně 8. den hárání, kdy začíná být fena svolná k páření a může v těchto dnech i zabřeznout. Nejvhodnějšími krycími dny bývají 8. až 13. den. U každé feny může však hárání probíhat jinak. Pokud se k feně dostane v těchto dnech pes, tak dojde ke krytí, pes fenu nakryje a pak zůstává s fenou svázán, a to z důvodu zbytnění karpálních žláz penisu v pochvě feny. Svázání trvá 20 - 40 minut. V této fázi již nemá smysl psa od feny odhánět (polévání vodou apod.). Pokud došlo k nežádoucímu krytí nebo za situace, že nevíme, zda ke krytí došlo, ale je to pravděpodobné, můžeme u veterináře fenu nechat vyšetřit. Ten provede stěry a zjistí, zda ke krytí došlo či ne. Následně postupujeme dle jeho instrukcí. Hormonální přerušení březosti, vyšetření ultrazvukem v polovině březosti, vyvolání potratu či celá březost, porod a odchov štěňat, která lze po porodu po dohodě s veterinářem zredukovat. Pokud jsme se rozhodli, že nebudeme fenu využívat k chovu, stojí za uváženou nechat fenu vykastrovat. Odborníci nejsou jednotní v názoru, kdy by ke kastraci mělo dojít. Většina se však shoduje v názoru, že nejvhodnější dobou je období po druhém až třetím hárání, kdy je již fena zcela vyspělá, má dokončen růst a je psychicky vyzrálá. Operace se provádí v plné anestezii, trvá cca 1 hodinu a feně jsou odstraněny vaječníky a děloha. Po operaci musí dojít k zahojení břišní dutiny, to trvá přibližně 14 dní. Není pravdou, že každá fena by měla mít štěňata, rovněž jako není pravda, že každý pes by měl alespoň jednou krýt. Ve smečce mají štěňata jen nejsilnější feny, rovněž tak feny kryje jen jeden, nejsilnější samec. Je však pravda, že feny, které nejsou využívány k chovu, mají větší náchylnost k onemocnění pohlavních orgánů, jako jsou záněty dělohy, vaječníků apod. Není také správné provádět chov psů bez průkazu původu. Pokud pes jednou kryje, má pak daleko větší zájem o feny a stává se méně poslušným. Může se stát, že začne i za fenami utíkat. Pokud je poblíže více fen, tak se v hárání sjednotí na jeden termín. Doba mezi jednotlivými háráními se tak může zkrátit. Kastraci lze provést i u psů. Při hárání lze použít sprej, který přehlušuje zápach hárající feny. Pokud je fena v bytě využíváme hárací kalhotky. Pokud s fenou chodíme na procházky, chodíme zásadně na vodítku!

Poskytnutí první pomoci, nemoci psů, očkování, zdravověda: První zmínka bude patřit očkování. První by mělo štěně absolvovat již u chovatele, který nám při koupi psa předá očkovací průkaz a poučí nás, kdy máme jít na další očkování. Po koupi štěněte, pokud jsme laici, je dobré nechat štěně prohlédnout veterinářem, zda pes není nějak nemocný a případně se dohodnout na vakcinačním programu. U chovatele by měl být pes ve věku 7. až 8. týdnů naočkován proti parvoviróze a psince. První přeočkování probíhá ve 12. týdnu, kdy se přeočkovává parvoviróza, psinka a přidává se leptospiróza, infekční zánět jater - hepatitida. Dále je vhodné psa nechat očkovat proti infekčnímu. tzv. kotcovému kašli, a to především, pokud se psem navštěvujeme cvičiště či kynologické akce s větší koncentrací psů - výstavy atd. Dále je možné očkovat psa proti tetanu (doporučuje se především, pokud má pes možnost kontaktu s koňmi či koňskými výkaly, které tetanus obsahují) a borelióze. Ve věku 3. až 6. měsíce psa očkujeme proti vzteklině, toto očkování je ze zákona povinné. Pokud budeme se psem jezdit po kynologických akcích, budou po nás organizátoři vyžadovat očkovací průkaz, který bude potvrzovat, že pes je očkován proti vzteklině, psince, parvoviróze. Je vhodné nechat očkování psa zapisovat do mezinárodního očkovacího průkazu, bez kterého nelze cestovat za hranice České republiky. Při prováděném očkování se řídíme pokyny veterináře, který nám vždy sdělí termín dalšího očkování. U mladých psů docházíme na očkování do ordinací preventivní péče, kam nechodí nemocná zvířata nebo si domluvíme s veterinářem očkování štěněte - mladého psa v místě bydliště apod.

Lékárnička první pomoci: V lékárně by neměly chybět tyto léky a věci - pinzeta, ubrousky či papírové utěrky, dezinfekce (Betadin, peroxid vodíku apod.), Framykoin zásyp a mast, role náplasti bez polštářku, vata, obvazy (samodržicí obvaz), elastický obvaz, borová voda (voda na výplach očí), Opthalmoframykoin, Opthalmoazulen, hypermangan, olej na uši, plastový kelímek, injekční plastové stříkačky, teploměr, ochranný límec, gumové ponožky, Pruban.

Tělesná teplota zdravého psa je 39°C až 39,5°C. Vyšší teplota již značí onemocnění. Teplotu měříme v řitním otvoru psa, konec teploměru potřeme vazelínou a zastrčíme tak do jedné poloviny délky teploměru do řiti psa. Tep se měří "v podpaždí" levé přední nohy psa nebo na vnitřních stranách stehen. Tep je u každého psa jiný a to podle velikosti psa.

U psů se můžeme setkat s těmito nejčastějšími nemocemi - (některé nemoci jsou dědičné a určitá plemena jsou k nim náchylnější - např. šarpej k onemocnění kůže, baset k onemocnění očí, německý ovčák k onemocnění kloubů kyčlí a loktů, boxer k onemocnění páteře atd.).

Torze - jedná se o přetočení žaludku, ten se otočí podél své osy, plyny z něj nemůžou odcházet, dochází k šoku, a pokud není pes urychleně operován, tak umírá. K torzi dojde například při skákání psa po krmení apod. Příznaky jsou: zrychlené dýchání, zvětšující se objem břicha, hroucení - kolaps, šok, apatie, malátnost, pes se snaží schovat.

Dysplazie kyčelního či loketního kloubu - nevyvinutý kloub lokte či kyčle (zkratka DKK a DLK), pes kulhá, bolestivě chodí, špatně se zvedá či ulehá, pes nemůže skákat. Postižení je dobře zjistitelné RTG vyšetřením. U loktů je dobře operovatelné, u kyčlí je situace složitější. Dysplazie kyčelního kloubu se hodnotí stupněm 0 až 4, kdy stupeň 4 je nejzávažnější a hodnocení stupněm 0 znamená, že kyčel je bez nálezu. Některá plemena musí mít vyšetření DKK nebo DLK v případě, že je pes s průkazem původu a chceme ho uchovnit.

Spondilióza - srůsty obratlů páteře, onemocnění je zjistitelné RTG vyšetřením. Pes je omezen na pohybu, nemůže skákat, postavit se na zadní nohy. Léčitelné pouze operativně a to jen omezeně. U některých plemen je vyžadováno vyšetření, pokud chceme psa uchovnit.

Zánět dělohy - (vaječníků), výtok z vulvy feny, někdy je výtok podobný stejným projevům jako je hárání. Někdy je výtok nazelenalý a zapáchá. Zánět dělohy je spojen s nechutenstvím, teplotou, apatií. Zánět je nutné léčit, navštívit veterináře. Léčí se antibiotiky, někdy musí být provedena kastrace feny.

Zánět předkožky - V zásadě není nijak nebezpečný, vzniká pokud pes není dostatečně čistotný. Projevuje se bílo-zeleným výtokem z předkožky. Léčí se výplachy předkožky nebo za pomoci antibiotické pěny, která se stříká aplikátorem do předkožky.

Zánět spojivek - zelenožlutý výtok z očí v podobě hlenu, někdy hlen ztvrdne v koutku oka. Léčí se antibiotickou oční mastí. Někdy se může stát, že má pes tzv. třetí oční víčko, které způsobuje nadměrné slzení a zánět. Toto víčko veterinář seškrábne. Vyskytují se i další onemocnění očí - zánět slzného kanálku. Pozor na cizí předmět v oku. Psi trpí i na šedý zákal.

Zánět ucha - Léčí se antibiotiky. Příznaky zánětu je zvýšený výskyt mazu, který zapáchá, pes klepe hlavou, drbe si uši, jezdí hlavou po zemi, uši jsou zarůžovělé. Léčí se antibiotickými kapkami. Uši je potřeba jednou týdně kontrolovat, zda v nich není cizí předmět. Uši čistíme jen v prostředí vnějšího ucha, nikdy nečistíme ucho až u kořene. Psi, kteří mají plandavé uši, jsou k zánětům náchylnější.

Uštknutí hadem - Potřeba je vyhledat veterináře. Nohu zaškrtíme nad ránou. U uštknutí do krku či hlavy psa musíme co nejrychleji vyhledat veterináře, první pomoc jako v případě šoku.

Poštípaní vosami - jiným hmyzem - Pokud se nejedná o větší množství bodnutí, tak psi poštípaní snášejí dobře, při větším poštípání vyhledáme veterináře. Psi vosy i chytají. Většinou není problém. Někteří psi můžou být na štípnutí alergičtí. V jarním a letním období se vyskytují malé mušky, které psy napadají, především uši a hlavu. Proti tzv. muchničkám se bráníme postřikem ve spreji.

Panostitida - onemocnění postihující mladé psy, jedná se o růstové problémy, kdy dlouhé kosti se nestačí osifikovat a dochází ke kulhání a bolestivosti kostí při tlaku na kost. Do věku 1,5 roku problémy odezní. Léčí se léky proti bolesti (Ibalgin apod.) Nutné konzultovat s lékařem, může se jednat i o jiné zranění. Zjišťuje se RTG vyšetřením.

Cizí těleso v trávicí soustavě - hračka, kost apod., kdy pes může zvracet, mít průjem, nechutenství, malátnost i teplotu. Zjišťuje se ultrazvukem u veterináře. Někdy musí být zvolen operativní zákrok.

Úraz elektrickým proudem - pes je v bezvědomí, v šoku, patrné popáleniny. Poskytneme první pomoc k zachování životních funkcí a urychleně vyhledáme veterináře. Umělé dýchání, srdeční činnost- masáž srdce. Umělé dýchání se provádí tak, že vezmeme tlamu psa, kterou držíme zavřenou, nadechneme se a ústa přiložíme k čenichu psa a vdechneme vzduch do čenichu. Masáž srdce se provádí stlačováním levého boku psa několikrát za sebou.

Řezné, tržné, kousnuté rány - ránu vydezinfikujeme, pokud se jedná o žilní či tepenné krvácení, zastavíme jej např. za pomoci tlakového obvazu, z rány vystříháme chlupy a zasypeme Framykoinem. Pokud došlo k větší ráně nebo ke zhmožděninám, je nutné navštívit veterináře, rány nechat zašít a nasadit antibiotika z důvodu zánětu. To především u ran způsobených kousnutím.

Zánět análních váčků - Váčky se nacházejí v okolí řitního otvoru. Jejich zánět se projevuje tzv. sáňkováním psa. Pes si za normálních okolností váčky vyprazdňuje sám při vykonávání potřeby. Při zánětu je vhodné navštívit veterináře, který nám ukáže, jak váčky vyprazdňovat.

Přehřátí organizmu psa - K přehřátí dojde v autě, pokud je pes uvázán na sluníčku apod. Pes upadá do šoku, ztrácí životní funkce. Nutné je poskytnout první pomoc a okamžitě vyhledat veterináře. Psa zabalíme do mokrého hadru či deky a snažíme se organismus pomalu zchladit. V žádném případě neházíme psa např. do studené vody apod.

Úpal, úžeh - pes může mít i úpal či úžeh. Ten se projevuje únavou, malátností psa, pes má teplotu, může i zvracet. První pomoc znamená psa přesunout do stínu a chladu, dostatek tekutin a klid, případně vyhledáme veterináře.

Nevolnost při jízdě autem - psovi dáme tak hodinu před jízdou Kinedril, dávkování je stejné jako u dětí - dle váhy psa.

Zánět ústní dutiny, nemoci dásní a zubů - Je nutné kontrolovat ústní dutinu, z důvodu cizích předmětů (např. kousek kosti v dásni) a úrazy zubů, které se projevují uštípnutým kouskem zubu. Zuby je již možné u veterináře ošetřit - zabrousit či zaplombovat. Též sledujeme zubní kámen, který je možné ultrazvukem odstranit, psovi je možné i čistit zuby. Rovněž existují spreje na ústní dutinu. Pokud dojde k úrazu zubu u psa s průkazem původu, je nutné tuto věc zapsat do průkazu původu. Tento záznam provede veterinář. Vhodné je věc zadokumentovat RTG snímkem, obzvláště pokud dojde ke ztrátě zubu. Ústní dutinu a zuby je nutné kontrolovat v době výměny mléčného chrupu za trvalý. Někdy se stává, že mléčný zub nevypadne a brání novému zubu ve vývinu. Takový zub se pak musí nechat vytrhnout.

Záněty kůže, exémy - svědivost, zarudlá místa, mokvance. Pokud se jedná o zapařeniny, místo vystříháme, ošetříme hypermanganovým roztokem, který místo vysuší, případně vydesinfikujeme a zasypeme desinfekčním nebo antibiotickým zásypem. Pokud si nejsme jistí, navštívíme veterináře.

Zánět prostaty - Pes častěji močí, někdy je v moči krev, zjistitelné ultrazvukem. Léčí se operativně nebo léky.

Infekční kašel - Pes kašle, má rýmu, je malátný, unavený, typické je kašlání psa (podobné tichému štěkání). Léčí se Bromhexinem a podobnými léky. Trvá přibližně týden, vhodné je navštívit lékaře. Jsou lehčí a těžší formy. Důležité je hlídat teplotu psa. Pokud se teplota zvýší nebo se vyskytne nechutenství, okamžitě navštívíme veterináře. Proti infekčnímu kašli existuje očkovací látka.

Pokud pes zvrací, má průjem, zácpu, nemočí, v moči je přítomna krev, krvácí z dutin, má zvýšenou teplotu, nežere nebo ani nepije vodu a tento stav trvá déle jak 24 hodin, vyhledáme veterinárního lékaře. Může se jednat o závažnější onemocnění (parvoviróza, psinka, vzteklina), otravu či jiný zdravotní problém. Dalšími příznaky onemocnění je kulhání, lesk srsti, mokvance či zarudlé plochy v kůži, když se pes nadměrně škrábe, zarudlé uši, výtok z očí, nosu, vulvy, předkožky, malátnost, záškuby svalů, třesavka. Pokud ošetřujeme tlapy psa, tak je nutné mezi prsty dát vatu a pak teprve nohu obvázat obvazem. Jinak by došlo k otlakům a nedokrvení prstů.

Pravidelně psovi kontrolujeme kůži, tlapky a to i mezi prsty, zda zde nejsou cizí tělesa, zarudlá kůže apod. Tlapky psů kontrolujeme především v zimních měsících, je nutné pořádně odstraňovat sůl apod., případně využíváme ochranných botiček. Problémem je i namrzající sníh, který se na nohách, tlapkách a mezi prsty drží. Občas je nutné zastřihávat drápy. Při tom postupujeme opatrně, abychom neporanili lůžko drápu. Na zastřihávání drápů se vyrábějí speciální nůžky nebo je zastřihne veterinář. Dále je nutné kontrolovat zuby, zubní kámen, ústní dutinu, uši nos, oči, u fen vulvu a u psů penis a předkožku. Můžeme se setkat s dalšími onemocněními jako je leptospiróza, hepatitida, cukrovka, onemocnění ledvin, sleziny, srdce, zánět slinných žláz, epilepsie, leukémie, artróza, zánět močového měchýře, záněty či nádory mléčné žlázy, jsou to však nemoci, které se nevyskytují tak často. Dobré je přečíst si knížku "Pes a domácí lékař" či nějakou podobnou knihu, kde se dozvíte spoustu dalších užitečných informací.

K veterináři si bereme s sebou raději náhubek, veterinární prostředí je pro psa stresující a při ošetření by mohl kousnout i svého majitele. Je možné za pomoci obvazu provést i fixaci psa, kdy se udělá z ovazu kroužek, který se nasadí na čenich psa a následně se obvaz uváže na krku za ušima psa. Vyšetření psa se provádí na zemi či na stole v ordinaci.

Léky podáváme několika způsoby. Kapky kapeme přímo do očí či uší. Kapky určené k vnitřnímu užití nakapeme na cukr nebo na lžičku a tuto strčíme psovi do krku a držíme mordu, aby pes lék nemohl vyplivnout. Větší množství tekutiny podáváme formou injekční stříkačky, její obsah vstříkneme do krku psa. Tablety nedáváme do krmiva, ale zabalíme tabletu do salámu nebo vytvoříme v mase kapsu, do které pak tabletu dáme a podáme psovi. Pokud i přesto pes tabletu vyplivne, musíme ji psovi položit na kořen jazyka a držet mordu než pes prášek spolkne. Vhodné je dát hned po tom psovi pamlsek. Sypké prášky - vitamíny přidáváme rovnou do žrádla.

Pokud dojde k pokousání člověka psem, jsme povinni nechat psa vyšetřit u veterinárního lékaře a postupovat dle jeho instrukcí. K vyšetření si nesmíme zapomenout vzít očkovací průkaz psa. Zprávu od veterináře předáme postiženému, který musí zprávu předat obvodnímu ošetřujícímu lékaři.

V případě, že se psem cestujeme mimo okres, kde máme trvalé bydliště, je nutné nechat psa vyšetřit u veterinárního lékaře, který nám potvrdí tzv. převozní povolení. Toto nařízení vychází z veterinárního zákona. Toto potvrzení musíme předložit na každé kynologické akci mimo okres s naším trvalým bydlištěm.