Základy teorie výcviku

Výcvik psa je cílevědomé a promyšlené působení cvičitele na psa s cílem naučit psa vykonávat určité cviky na stanovené podněty (povely - hlasové podněty, posunky apod.

Informace pes vyhodnocuje v centrální nervové soustavě (mozek a mícha) a následně dává přes obvodovou nervovou soustavu povely a odpovědi vegetativní (periferní) a vnitřní nervové soustavě, tedy svalům a žlázám.

Cvik je činnost psa, kterou pes provádí na podnět psovoda (povel, posunek).

Podstatou výcviku psa je dobře působit na nervovou soustavu psa cestou smyslových orgánů s cílem vytvořit určité stálé návyky psa na specifické povely nebo podmínky práce.

Reflex je odpověď organismu psa na podnět, který způsobí vnější nebo vnitřní podráždění nervové soustavy a organismu a toto podráždění vyvolá určitou reakci organismu psa. Toto platí, pokud pes není ve stadiu nebo pod vlivem působení některého z útlumů. Např. pes šlápne na trn, zakňučí, zvedne nohu.

Podráždění je psem přijímáno některým ze smyslových orgánů nebo vnitřním orgánem, případně periferní nervovou soustavou (kůže, svaly) a následně je podráždění předáno do centrální nervové soustavy, zde je zachyceno příslušným centrem, v něm vyhodnoceno a předáno určitému orgánu. Této cestě říkáme anatomická dráha reflexu nebo-li reflexní oblouk.

Reflexní oblouk je dráha, kterou proběhne podráždění od přijímacího orgánu do centrální nervové soustavy a zpět k výkonnému orgánu

• část přijímací - sluch, čich, zrak, hmat, chuť, buňky citlivé na dotek
• část přepojovací - centrální nervová soustava
• část výkonná - sval, žláza

Reflexy dělíme na

• podmíněné - činnost psa, kterou pes získal z životních zkušeností nebo z toho, co psa naučil člověk
• nepodmíněné - reakce, které jsou psovi vrozeny, které se trvale předávají dědičností (ucuknutí po šlápnutí na ostrý předmět) - těmto reakcím se pes nemusí učit. Jsou základem chování zvířat, pudů a instinktů. Tyto reakce jsou však nedostačující k přizpůsobení se životním podmínkám. K tomuto zajištění a pro samostatný život zvířete je nutné vytvořit podmíněné reflexy, které se vytvářejí během života zvířete na základě reflexů nepodmíněných. (Např. mládě vlka se narodí s podmíněným reflexem - kořistnickým pudem. Na základě tohoto pudu se však musí naučit taktiku lovu od matky)

Instinkty - pudy - složité nepodmíněné reflexy, vzájemně na sebe navazující. Složitý děj chování - zahrabávání potravy, mateřský pud - přenášení mláďat, vytváření si doupěte, příprava nory, porod - vypuzování, očištění mláďat, péče o mláďata, čištění, péče o vylučování mláďat - vyvolávání vylučovacího reflexu.

• jednoduché - v činnosti je jen jeden orgán
• složité - instinkty nebo pudy. V činnosti je několik orgánů. (porod, mateřský pud, pokrmový pud atd.)

• 1. reflexy, které se projevují ihned po narození
  • vylučovací reflex - močení, kálení
  • sací reflex
  • spánkový reflex
  • dýchací reflex
• 2. další reflexy, které se rozvíjejí během dospívání a života psa
  • pohlavní reflex
  • orientační reflex
  • obranný reflex
    • pasivní
    • aktivní
  • mateřský reflex
  • pohybový reflex
  • rozmnožovací reflex
  • kořistnický pud

Základní nepodmíněné reflexy důležité pro výcvik jsou: pokrmový reflex, pohybový a obranný aktivní reflex, kořistnický pud a orientační reflex.

• zkušenosti psa, které se opakují, čímž vzniká základ pro podmíněný reflex. Např. psa krmíme vždy večer, pes se již večer v dobu, kdy dostává krmení začne dožadovat potravy - kňučení, neklid, škrabání na dveře apod.
• pes na podnět daný psovodem - povel nebo na danou situaci reaguje tak, jak jsme ho naučili. Např. na povel Sedni a tlak rukou na záď a trhnutí vodítkem směrem nahoru a dopředu si pes sedne.Pes svým chováním odpovídá na působení podmíněných podnětů a nepodmíněných podnětů

• podmíněné podněty - povel, posunek, zvukové signály, pach apod.
• nepodmíněné podněty
  • mechanické - hlazení, stisk rukou, lehký úder, tlak na kůži psa, trhnutí vodítkem, působení obojku a postroje, působení ostnatého a elektrického obojku
  • chuťové - různé druhy pamlsků, miska se žrádlem
  • kořist - pešek, balónek, rukáv, aport, hračka

Tyto vnější podněty pes vnímá svými smysly a periferní nervovou soustavou, kdy tyto podněty předává k vyhodnocení do nervové soustavy, kde jsou podněty vyhodnocovány a předávány výkonnému orgánu (svalům, žlázám, orgánům atd.).

Podmínky pro vypracování podmíněného reflexu

1. Podmíněný (povel, posunek) a nepodmíněný (působení psovoda na psa) podnět musí působit na psa společně. Podmíněný podnět (povel, posunek) musí o 1 až 2 vteřiny předcházet před nepodmíněným podnětem (trhnutí vodítkem - působení psovodem)
2. Pozornost psa nesmí být odváděna od požadovaného výkonu (nerušivé prostředí). Důležité je cvičit se psem ze začátku v klidném prostředí, např. doma na zahradě, ve známém prostředí, kde není pes ničím rušen a jedinou pozornost má na psovoda. Není rozptylován dalšími lidmi, psy, cizími pachy, zvěří, auty, hlukem apod. Pokud pes již zvládá cvik v klidném prostředí, tak začneme prostředí ztěžovat. Např. začneme cvik provádět na procházce, ve městě, na cvičišti mezi psy atd. Dobrým příkladem je cvik "Přivolání". Nejprve děláme přivolání doma, pak na procházkách v klidném prostředí, pak na cvičišti, pak v hlučném prostředí např. ve městě, následně psa odvoláváme od ostatních psů např. když se honí, hrají si a závěrem je, že dokážeme psa odvolat i v případě, že vyběhne za zvěří, za figurantem apod., kdy je mozkové centrum psa podrážděné jiným "zajímavějším" podnětem.
3. Síla podnětů nesmí být v určité relaci, nepodmíněný podnět (trhnutí vodítkem, působení na psa) musí být silnější než podmíněný podnět (povel, posunek). Přibližně 2 x silnější.
   
   povel, POSUNEK - TRHNUTÍ VODÍTKEM ...
   
   
4. Nepodmíněný reflex na jehož základě se vypracovává reflex podmíněný musí být v dostatečném stavu dráždivosti. Pokud psa odměňujeme pamlsky, tak musí být pokrmový reflex psa v dostatečném stavu dráždivosti - pes musí být hladový a ne nasycený. Rovněž tak při výcviku obran, kdy vyžadujeme u psa kořistnický pud, tak pes nesmí být ve spánkovém nebo ochranném pasivním útlumu (např. pes je unavený, pes je nemocný apod.).
5. Působení podmíněných (povel, posunek) a nepodmíněných (trhnutí vodítkem, působení na psa) podnětů musíme stále několikrát opakovat. To neznamená, že jeden cvik opakujeme za sebou 10x, to bychom psa znechutili. Cvik provedeme dvakrát, třikrát a střídáme ho i s jinými cviky, tak abychom psa neznechutili. Pokud bychom cvik stále opakovali (do zblbnutí), nastane u psa ochranný útlum a nebude cvičit vůbec, čímž psa cvik nenaučíme, ale zprotivíme mu ho).

Některý pes cvik pochopí po 10 opakováních, někdy až po 100 opakování. Záleží na typu vyšší nervové činnosti psa a na složitosti cviku, který psa učíme. Důležité je cvik stále opakovat. Někteří psi se cvik rychle naučí, ale rychle ho zapomínají, některým zase dlouho trvá než se cvik naučí, ale dobře si pak zase cvik pamatují.

Rozdělení psů podle typu vyšší nervové činnosti

K rozdělení psů podle typu vyšší nervové činnosti (VNČ) je zapotřebí nejprve znát co je to podráždění - vzruch a útlum.

Podráždění - vzruch - reakce psa na určitý podnět, který u psa vyvolá podráždění nervové soustavy psa.

Útlum - po podráždění nastává odeznívání vzruchu a dochází u psa k útlumu.

1. Síly procesů podráždění a útlumů
2. Vyrovnanosti těchto procesů (podráždění a útlumů)
3. Pohyblivosti těchto procesů (podráždění a útlumů)

• slabý - melancholik
• silný - nevyrovnaný - cholerik
• vyrovnaný
  • pohyblivý - sangvinik
  • pomalý (nepohyblivý) - flegmatik

• typ slabý, u psa je slabý proces podráždění
• silné podněty vyvolávají útlum, většinou se jedná o obranný pasivní útlum, který se projevuje bázlivostí, strachem, podřízeností
• psi se projevují neklidem, jsou zbrklí, nesoustředění, slabá diferenciace.

Takový pes je téměř necvičitelný, vše musí být prováděno po dobrém, cvik příliš neopakujeme, abychom výcvik neznechutili. Cvičíme v krátkých intervalech, ale vícekrát. Pes nedokáže pracovat delší dobu. Nemůžeme příliš zatěžovat jeho nervovou soustavu. Nesnese velkou psychickou zátěž. Ve většině případů není takový pes vhodný k nácviku obranných prací, špatně se u něj rozvíjí zloba. Pokud obranné práce provádí, tak není spolehlivý, považuje obranu jen za hru a zábavu. Nové cviky učíme pomalu a s trpělivostí. Psa se snažíme při výcviku netrestat a to ani psychickým nátlakem. Takový pes není schopen diferenciace, takže není vhodný k výcviku pachových prácí. Pokud se psem pachové práce provádíme, tak nesmí být stopy neúměrně dlouhé a složité. Pes melancholik nevydrží dlouho zatěžovat nervovou soustavu.

• typ silný, nevyrovnaný, silný proces podráždění, pomalý slabý útlum
• rychlý, hbitý, vytrvalý, sebejistý, aktivní obranná reakce, samostatný

Takový pes se rychle učí, ale také rychle naučené cviky zapomíná. Se psem je nutné cviky stále opakovat. U psa cholerika není problém s nácvikem obranných prací, má aktivní obrannou reakci. Pes je nevhodný k malým dětem, je velmi temperamentní, tzv. "slon v porcelánu". Neuvědomuje si svou sílu. U psa se těžce nacvičují útlumové cviky jako je odložení, cviky na posunky, cviky, kde je vyžadován od psa klid a přesnost, např. pachové práce. U psa se špatně vypracovává zpožďovací útlum, např. Aport, vysílání. Problémem jsou rovněž cviky ovladatelnosti u obran jako je vyštěkání a pouštění na povel. Psi cholerici jsou velmi sebejistí a dominantní. Často se u takových to psů setkáváme s problémem napadání jiných psů, ale i lidí. Psi cholerici dobře ochrání majetek. Vzhledem k tomu, že jsou sebejistí, nejsou vhodní pro strážní službu. Dopředu většinou nevarují štěkotem, ale rovnou provedou zákrok, takový to typ psa je vhodnější spíše pro zkušenějšího psovoda. U psa můžeme plně využít mechanické výcvikové metody, ale musíme dát pozor, aby podněty nebyly zas tak silné, aby nevyvolaly napadení psovoda psem. Musíme být stále ve střehu a potlačovat u psa dominanci a postavení ve smečce. Pes cholerik je nevhodný pro výcvik speciálních pachových prací. Při výcviku psa v obranných pracích se snažíme cvičit obrany v klidu, zbytečně psa nedráždíme. U výcviku není vhodné používat práskání bičem. S takovýmto psem provádíme nácvik obran při kruhové obraně jen občas. Pes cholerik se občas chová tak, jako by psovoda ani nepotřeboval.

• typ silný, vyrovnaný, rychlý, proces podráždění, rychlý útlum
• pohyblivý, dobře drážditelný, po podráždění rychle přechází do útlumu
• podmíněné reflexy se vytvářejí snadno a rychle, jsou trvalé

Takový pes se rychle cvičí, je temperamentní, ochotný k práci, naučené cviky si dobře pamatuje. Pes je ovladatelný i v situacích, kdy je nervová soustava podrážděna podnětem jako je zajíc, figurant apod. Pes je schopen poslechnout i v takové to pro mozek velmi zátěžové situaci. U psa není problém výcvik v obranných pracích, rychle se dráždí, po ukončení podráždění přichází rychle útlum a pes je i přes podráždění ovladatelný. U psa není problémem výcvik v pachových pracích. Problémem při výcviku nejsou ani cviky vyžadující zpožďující útlum (aport, vysílání), odložení, posunky apod. Jedná se o typ vyšší nervové činnosti, který je z pohledu výcviku nejvhodnější. Takový to pes může být vycvičen pro jakoukoliv upotřebitelnost.

• typ silný, vyrovnaný, pomalý proces podráždění, pomalý útlum
• pomalý, těžkopádný, špatně drážditelný, klidný, bez zájmu

Takový pes se cviky učí pomalu, ale pokud se cvik naučí, tak si ho již dlouho pamatuje, není nutné pak již cvik tak často opakovat. Psa je obtížné rozpohybovat, chodí pomalu, líně, jeho chování odpovídá tzv. "mouchy, snězte si mě". Při výcviku je u psa problémem psa vydráždit u obranných prací, pes si nechá vše líbit, nic ho nevydráždí, takoví psi nevyhledávají rvačky či problémy. Často leží a odpočívají, převládá u nich uhasínající a spánkový útlum, tento přichází velmi rychle (pes je schopen na dlouhodobém odložení usnout). Není problém s cviky odložení. Problematickými cviky jsou štěkání na povel, aport - pes je pomalý (než pro aport doběhne, tak pomalu zapomene, proč vlastně vyběhl), vysílání - pomalost, skokové překážky - doteky, rychlost. Pes není vhodný na strážní službu, nejeví zájem o osoby, nevydrážditelný. Při obranných pracích vyžaduje výcvik trpělivost, na kruhové obraně zařazujeme takovéhoto psa mezi psy choleriky, případně sangviniky. Při vyštěkání takovéhoto psa musíme dráždit, např. pomocí práskání biče. Pes je vhodný pro výcvik v pachových pracích. Je klidný, dobře se u něj vypracovává diferenciační útlum.

Žádný pes není podle VNČ čistým typem, stejně tak jako je tomu u lidí. Při výcviku nezáleží jen na typu VNČ psa, ale také na typu VNČ psovoda. Těžce spolu bude pracovat dvojice flegmatik s cholerikem a při pohledu na dvojici flegmatik s flegmatikem budeme mít pocit, že oba brzy při výcviku usnou. Psa flegmatika je potřeba hodně povzbuzovat a motivovat hrou, vzbudit ve psovi zájem o výcvik. U psa cholerika, musíme zase psa stále brzdit, nic mu samostatně nedovolit, být důslední. Pes melancholik vyžaduje jemné zacházení, vše po dobrém a jen ve formě zábavy. Žádné vynucování, pes při nucení situaci nervově nezvládne a může nám z tohoto důvodu začít i utíkat.

Pro výcvik je nejvhodnějším typem VNČ sangvinik. Pokud chceme psa využívat i pro hlídání či ke služebním účelům je vhodný typ psa Sangvinika směrem až k cholerikovi. Pro speciální výcvik v pachových pracích je vhodný typ psa sangvinika směrem k flegmatikovi. Melancholik není vhodný k výcviku. Přesto někteří psi, který mají typ VNČ melancholika jsou dobře využitelní ve strážní službě, kdy takový to pes ze strachu s blížící se osoby již na velkou vzdálenost upozorňuje, že někdo přichází.

Důležité je včas odhadnou typ VNČ psa a podle toho směřovat výcvik, případně využití psa a zvolit tak i správné výcvikové metody a podněty při výcviku psa.

Útlumy - k pochopení útlumů, o kterých bylo psáno u typů vyšší nervové činnosti je zapotřebí uvést, co to vlastně útlum je - zánik původní reflexní činnosti.

• Podmíněné
  • uhasínající
  • diferenciační
  • opožďující se
• Nepodmíněné
  • ochranný
  • spánkový
  • vnější
    • dočasný
    • trvalý

Podmíněné útlumy jsou ty útlumy, které jsme psa naučili, a nepodmíněné útlumy jsou útlumy, se kterými se pes již rodí a získává je dědičně.

• vytvořené podmíněné reflexy nejsou trvalé, pokud se psem cviky (podněty), které se již naučil, neprocvičujeme, má to za následek nástup uhasínajícího útlumu, pes "zapomíná". Nově vypracované reflexy uhasínají rychleji než staré, již upevněné reflexy - pes i přes podráždění dokáže toto potlačit, přejít do klidu a provést cvik (např. cvik vyštěkání figuranta, pouštění)
• pozitivní uhasínající útlum - tento útlum se projevuje také tím, že pes zapomene na podráždění (např. psa vydráždí figurant a následně zaběhne za horizont - zmizí podráždění, pes vyběhne, běží za figurantem a v půli trasy přijde uhasínající útlum a pes "zapomene", proč vlastně vyběhl, zastaví se a neví co má dělat.
• negativní uhasínající útlum (často se projevuje u psů flegmatiků)

• špatně se vytváří u psů se silným obranným reflexem a to jak pasivním tak i aktivním a rovněž u psů choleriků. Dobře se rozvíjí u flegmatiků.

• pes musí u cviku aport vydržet u nohy psovoda i po odhození předmětu do doby, než předmět dopadne a nehýbe se, rovněž tak u cviku odložení musí pes vydržet na místě i přesto, že psovod odchází pryč, u obranných prací pes musí po povelu pustit rukáv (ochranné pomůcky) a vydržet do příchodu psovoda nebo do dalšího napadení psa figurantem a nesmí figuranta napadat dříve, bezdůvodně. Rovněž tak označování předmětů na stopě, kdy pes musí vydržet u předmětu v naučené poloze do příchodu psovoda, vybíhání na překážky.
• špatně se vytváří u psů choleriků a i u některých sangviniků, kteří jsou velkými aportéry nebo kořistníky

• s ochranným útlumem se můžeme setkat při nácviku obranných prací např. na kruhové obraně, kdy se již pes dále nedráždí, lehne si a chová se jako by se nic nedělo, nebo při nadměrném dráždění práskáním bičem. S ochranným útlumem se můžeme setkat také pokud cvičíme stále stejný cvik, nebo pokud cvičíme velmi dlouho a nervová soustava psa již nezvládne tak vysokou zátěž. S nástupem ochranného útlumu se můžeme setkat také u výcviku pachových prací, kdy se psem provádíme neúměrně dlouhé či náročné stopy. Pes si na stopě najednou lehne a nechce pokračovat ve sledování stopy. Po odpočinku je pes schopen ve sledování stopy zase pokračovat
• psovod musí správně odhadnou zátěž psa a to jak v náročnosti cviků tak i co se týká délky výcviku a doby výcviku (horko, mráz apod.)
• důležité je cviky střídat, výcvik zpestřit hrou, pro psa vymýšlet stále něco nového - cviky, prostředí atd. Psa dostatečně odměňovat. Psovod musí dobře zvážit sílu nepodmíněných podnětů.
• s nástupem ochranného útlumu se setkáváme, pokud psovod provádí výcvik převážně mechanickou metodou a pes již nesnese sílu nepodmíněných, někdy i podmíněných podnětů (síla hlasu).

• se spánkovým útlumem se můžeme setkat při dlouhodobém odložení, kdy pes ví, že teď nedostane od psovoda žádný povel, že nastala chvíle klidu a následně nastoupí spánkový útlum, rovněž se spánkovým útlumem můžeme setkat při skupinovém výcviku, kdy je delší pauza, psi leží nebo sedí a vysvětluje se teorie či chyby psovodů. Po chvíli si všichni psi lehnou a dostávají se do spánkového útlumu nebo při nácviku obran při kruhové obraně, kdy pes není tak dráždivý a v pauze, než se k němu dostane další figurant, si lehne a začne na něj působit spánkový útlum. Do spánkového útlumu se hůře dostávají cholerici, kteří jsou stále ve střehu.
• před výcvikem by pes neměl absolvovat žádnou větší zátěž, aby nebyl unaven
• při výcviku se snažíme, aby u psa spánkový útlum nenastal, pokud vidíme, že je pes unavený, tak raději výcvik ukončíme

• mezi dočasné vnější útlumy řadíme nárazové zvuky, silniční provozu hluk, střelbu (aktivní i pasivní reakci), zvěř, lidi, psy (rušivé podněty)
• pes soustředí veškerou pozornost na tento "zajímavější" podnět, nastane u něj útlum a není schopen vnímat nic jiného - psovoda
• výcvikem lze psa naučit, aby si těchto podnětů nevšímal a aby tak nenastal dočasný útlum
• s vnějším dočasným útlumem se setkáváme nejčastěji při výcviku v pachových pracích (zvěř), přivolání (psi, lidi, zvěř) a odložení (zvěř, figurant, aport)

• mezi trvalé vnější útlumy řadíme bolest, háravou fenu, obranné práce u psů s vysokou dráždivostí apod.
• na tyto podněty nelze psa navyknout (lze jen ve výjimečných případech, kdy je pes hodně uposlušněný). Jsou to velmi silné podněty, kdy reakci psa (nastalý útlum) není možné psa odnaučit, navyknout. Musíme odstranit podnět, který útlum způsobuje (ukončit obranné práce, odvést háravou fenu, odejít ze zapachovaného prostředí po háravé feně nebo kde jsou poházené pamlsky).

Důležité je v souvislosti s útlumy se zmínit i o žádoucím (kladném) a nežádoucím (záporném) dynamickém stereotypu.

Žádoucí stereotyp - pes vykonává na jeden povel několik cviků za sebou samostatně. (např. skok přes tři překážky za sebou tam a zpět, aport - pes vyběhne, uchopí aport, běží k psovodovi, předsedne, průzkum terénu - obíhání maket)

Nežádoucí stereotyp - se psem cvičíme cvik stále stejně a pes již bez povelu vykonává cviky sám. Stereotyp vznikne, aniž by jsme chtěli. (např. při aportu po odebrání aportu sám pes přisedne k noze psovoda, u cviků sedni, lehni, vstaň, si již po povelu vstaň sám pes sedne, při chůzi se pes sám zastaví do odložení ve stoje, pes překoná překážku bez povelu i zpět, přisedání k noze po cviku, sednutí psa po příchodu psovoda po dlouhodobém odložení, samostatné pouštění rukávu bez povelu ještě v zákusu atd.)

Proto je důležité cviky obměňovat a nedělat cviky stále stejně, jak ukládá např. zkušební řád. Je důležité se vyvarovat chyb již v začátcích výcviku. Necvičíme cviky stále ve stejném pořadí - přivolání, chůze, polohy, odložení za pochodu, aport … (Např. místo přisednutí psa k noze psa obejdeme, po poloze vstaň se psem rozejdeme a nenecháme ho k noze přisednout, psovi po boji necháváme rukáv strhnout a odnést jako kořist atd.)

Iradiace a koncentrace procesů podráždění a útlumů

Iradiace je rozšiřování a rozprostírání podráždění a útlumu po ploše mozkové kůry.

Koncentrace je smršťování do místa ohniska vzniku podráždění a útlumu z plochy mozkové kůry.

Podráždění se šíří 4 x rychleji nežli útlum, to znamená, že cviky, u kterých využíváme podráždění (dráždivost) jako je aport, kousání - zadržení atd. cvičíme méně často než útlumové cviky jako jsou stopy, odložení, vyštěkání, pouštění apod. Samozřejmě, že musíme zohlednit i typ vyšší nervové činnosti psa, kdy psa, u kterého převládají útlumy (flegmatik) můžeme více zatěžovat cviky, u kterých využíváme proces podráždění a naopak u psa, u kterého převládá podráždění (cholerik), budeme více rozvíjet cviky, u kterých využíváme proces útlumů.

Kladná a záporná indukce

Indukce je proces, který vzniká jako protikladný procesu původně vzniklému.

• zápornou indukci nesmíme při výcviku připustit

• kladnou indukci při výcviku využíváme - vydráždění psa před vysláním pro aport (zvýšená aktivita psa), nevyužíváme všude např. ne u žebříku

Po odvolání psa, v případě, kdy nastala záporná indukce, nemůžeme se psem hned provádět výcvik. Pes se stále orientuje do místa, kde byl zajíc. Ohnisko nového podráždění stále přetrvává. Musíme psa nejprve uklidnit, je vhodné procvičit např. několik cviků poslušnosti na vodítku (i za pomoci důraznějších mechanických podnětů, nebo pozornost psa zorientujeme na jiný podnět - balónek, pamlsek) a teprve až u psa potlačíme ohnisko původního podráždění (pes se koncentruje a uklidní), můžeme se psem pokračovat v původní činnosti např. pachové práce - stopa.