MR TART Stopaři 2001 Heřmaň

Ve dnech 20 - 21.10.2001 se uskutečnilo první samostatné MR stopařů SKS Tart v Heřmani. Bylo to poprvé, co se na jaře konalo mistrovství obranářů a na podzim mistrovství stopařů. Z výsledků obou závodů byl koncem roku vyhlášen všestranný mistr republiky. Po dohodě s organizátory jsem vyjela z Prahy už v pátek 19.10.2001 odpoledne. Cesta byla hrozná. Pršelo a po cestě dvě objížďky, jedna vedla přes centrum Příbrami. Dovedete si představit, jak to tam v pátek odpoledne mohlo vypadat! Ke konci cesty jsem si trochu zajela, ale dojela pak dobře do Benešovského mlýna, a to bylo nejdůležitější! Zabydlela jsem se v bungalovu. Byla jsem tam sama, takže jsem si mohla vzít bez problémů Zera do chatky a měli jsme tam soukromí, klid a pohodu. Byl tam i záchod, umyvadlo a dokonce tekla i teplá voda. Naprostý komfort. Zero byl docela v pohodě. Jen včera nepapkal, a to kvůli těm jeho zdravotním problémům. Dneska dostal jen pár piškotů a energetickou směs do vody. Jinak dorazilo už hodně lidí. Je tu spousta lidiček, kteří byli i na letním výcvikovém táboře v Cheznovicích. Prostě dobrá parta. Moc jsem s nimi neposeděla, šla jsem raději spát. Za prvé Zero je nerad někde sám a za druhé po maratónu služeb v poslední době to potřebuji, abych načerpala energii na zítřejší závod. Úplně jsem díky nervozitě zapomněla, že mám dnes svátek. Doufám, že Zero nezapomněl a že bude podle toho stopovat.

Ráno vstávám v 7.00 hodin, je sobota 20. října 2001. Vyvenčím Zerouška. Ten mi samozřejmě v noci vlezl do postele.Nechala jsem ho, teď může všechno a měla jsem tam svou deku a spacák. Doufám, že mi to vrátí na stopách. Pak snídaně formou švédského stolu, bylo to mňam, mňam. Po snídani jsem se šla zaregistrovat. Vylosovala jsem si číslo 20, což je pro dnešek skupina D a rozhodčí Brůžek. V této skupině půjdu na řadu jako poslední, což je něco na mou nervozitu, ach jo. Dnes jsou na programu čtyřhodinové stopy, 1500 metrů dlouhé, dva pravoúhlé lomy, dva předměty. Stopy se začínají vypracovávat ve 12.00 hodin. Já jdu až ve 14.30, ještě jsem se stihla i naobědvat. Byl výborný guláš, ale žaludek mám jak na vodě. Ve 13.00 se pomalu chystám na odjezd. Všichni jezdíme svými auty. Dostali jsme perfektní plánky cesty, jak se na pracoviště dostaneme a ještě nám to přesně vysvětlili. Je pravda, že nikdo nezabloudil. Před odjezdem potkávám Martina Kiesslinga. Ten už se ze stopy vrátil, má 96 bodů a to je docela hodně. Moc klidu mi to nepřidalo a nervozita stoupá, ještě vyvenčit Zerdu. Pomazlit se a jedeme.

Po příjezdu jsem potkala Frantu Hracha, už má po stopě a má neuvěřitelných 98 bodů. To snad ani není možné. Je tu hodně dobrá konkurence. Terén - uvláčená oranice, trochu porostlá osením. Co je vzadu, to ještě nevím. Přede mnou jde Jirka Vlček s Vikinou. Skládali jsme spolu v Cheznovicích SPT1 a SPT2 a oba bychom tady chtěli složit SPT 3. Zase nám osud určil, že to budeme skládat společně. Vikina je trochu nesoustředěná, ale jde. Já si jdu pro Zerdu do auta, je 14.15 a náš čas se blíží. Nášlap mám u hromady hnoje (kde jinde). Uvádím Zerýška. Všichni měli stopu do pole, já samozřejmě od nášlapu doprava podél cesty. Zero se nenechal nachytat. Je to pašák. Jdeme, 500 metrů je strašná dálka. Chvílemi je terén hrubá oranice, samá hrouda. Začínám být nervózní, jdeme už více jak 600 metrů. Už se pomalu blíží konec pole a Zero pořád nelomí. Snad jsme ten lom nepřešli. Konečně! Lom doleva (jinam to ani nešlo, takže to nebylo zas tak velké překvapení). Po 200 metrech předmět. Zero označil přesně. Jdeme dál. V dohledu teď velmi hluboká oranice, říkám si, to snad ne. Těsně před touhle hrůzou byl lom. Zero se znovu láme doleva. Zde je trochu nejistý, asi cítí mou nejistotu, sama nevěřím, že by byl lom takhle brzy, celý druhý úsek byl cca 300 kroků. Ale už peláší dál, najednou někam zmizel, seskočil dolů. Musím za ním, je to tak 1 až 1,5 metru seskok na druhé pole. Zero je opravdu pašák, ani tento terénní zlom ho vůbec nerozhodil. Čeká nás ještě hrubě uvláčená oranice, ani stéblo. Na Zerovi je vidět, že už toho má plné zuby, tak ho začínám povzbuzovat. Rozhodčí nám nestačí, je za námi hodně daleko. Takhle rychle Zero už hodně dlouho nešel. A to je to 4 hodina stará stopa na těžkém terénu, velmi mě překvapil. Asi mu kladeč stopy "chutná". Konečně druhý předmět. Vidím ho na té holině na dálku, tak odhadem na 20 metrů. Zero označil, moc ho chválím a jsem šťastná! Jsme na konci. Dle mého odhadu jsme si "vyčuchali" tak 96 bodů. Odhlašuji se rozhodčímu a předkládám nalezené předměty. Rozhodčí začal hodnotit náš výkon a vyřkl verdikt - 99 bodů! Jsem úplně hotová a místo abych poděkovala, tak gratuluji rozhodčímu, jsem zmatená jak včela. Jsem úplně vedle a ani nevím co teď. Zera ještě jednou moc chválím a mám obrovskou radost, tak to jsem nečekala. Tak a jedeme s dobrou náladou "domů". Martin Kiessling není z mého výsledku moc nadšený, ale gratuluje. Je tu sice rivalita, ale všichni si navzájem fandí a přejí si dobré výsledky. Však je před námi ještě poslušnost a zítra další stopa, takže není vůbec nic rozhodnuté. Věra Součková má plný počet 100 bodů, tak to jsem ještě nezažila, aby měl někdo za 100 na závodě. Zatím jsem tedy druhá.

Za chvíli začínají poslušnosti. Musím připravit Zera, dát mu vodu a nechat ho trochu v klidu odpočinout. Poslušnost se skládá jen z pěti cviků - přivolání s přesednutím, ovladatelnost na vodítku, sedni, lehni a vstaň u nohy psovoda na vodítku, aport volný (činka pořadatele), dlouhodobé odložení. Samozřejmě se přezkušuje i reakce na střelbu. Na poslušnosti se dá získat maximálně 50 bodů. Posuzuje Honza Komárek. Odpočinek byl velmi krátký a jsem zase nervózní. Jdeme na to. Jsou zde diváci, a to člověku klidu nepřidá. Zerovi se ode mě při povelu "volno" moc nechce, takže nic moc a po přivolání jde pomalu a křivě předsedá, asi ví, že to neudělal moc dobře, tak je nejistý, můžu za to já a má nervozita. Zero to samozřejmě ze mě cítí. Přesto ho chválím, abych ho trochu povzbudila. Za přivolání jsme dostali jen 7 bodů, to se nám moc nepovedlo. Ostatní cviky už máme bezvadné a všechny za plný počet bodů, takže 4 x 10 bodů. Celkem 47, což není zas tak špatný výsledek, průměrná poslušnost. Při odhození aportu se aport rozletěl na dva kusy. To mě trochu rozhodilo. Psa jsem odložila a šla jsem pro aport. Opravila jsem aport (nacpala jsem do otvoru trávu, narazila druhou část činky a kupodivu to drželo). Byla jsem na konci závodního pole, tak snad to vydrží. Znovu jsem tedy házela aport a ten to vydržel, Zero ho přinesl bez problémů. Z poslušnosti si odnesly celkem tři dvojice plný počet 50 bodů. Těmi šťastnými byli Franta Hrach s Armínem, Roman Šonský s Virem a Martin Kiessling s Jimmim. Ne všechna hodnocení se mi líbila a v některých případech bych nebyla tak benevolentní, ale verdikt rozhodčího se musí respektovat. Každý na to máme jiný pohled a je to jen subjektivní názor. Padla celkově i jedna nula. Po odhození aportu již psovod psa nepřivolal a to je anulace celé poslušnosti. Pes prostě musí přijít k psovodovi vždy! Ostatní poslušnosti byly v rozmezí 37 - 48 bodů. Jak je vidět, poslušnosti moc celkovým pořadím nezamíchaly, ale na druhou stranu každý bod dobrý. On pak může třeba jediný bod v celkovém součtu hodně chybět. Po sečtení dosud získaných bodů jsme se Zerem zatím na 3. místě společně s Martinem Kisslingem. Má ale méně bodů na stopě, takže když máme stejný počet bodů, tak já jsem se Zerem na 3. místě a Martin na 4. První je Franta Hrach a druhá Věra Součková.

Na stopě jsem v roztržitosti ztratila lístky na večeři a na zítřejší snídani. Jsem prostě trdlo. Pořadatelé byli však hodní a dali mi jiné, takže o hladu nebudu, ale ta hladovka by mi možná prospěla. Jenže já jsem s tím, že mi dají nové lístky nepočítala a tak jsem si dala výborné topinky s masovou směsí a se zeleninovou oblohou. Úplně jsem se přejedla. Najednou mi přinesli lístky a byla večeře. Bylo by neslušné nejít, když mi ty nové lístky zařídili. K večeři bylo výborné pečené kuře, ale snědla jsem jen půlku, to se prostě nedalo. Nenápadně jsem kuřecí prsíčka z kuřete zabalila do ubrousku pro Zerdu. Ten si šmákne a dnes si tu dobrotu určitě zaslouží. Takže téměř celou mou večeři dostal Zero, ale chutnalo mu. K večeři má jinak tradičně piškoty a energetický prášek do pití. Lehké energetické krmivo. Večer je společenský večírek s živou hudbou. Sdělujeme si navzájem dojmy a zážitky z prvního dne, především ze stop. Někdo je zklamaný. Někteří závodníci si stěžují na terény. Je to však závod a co si kdo vylosoval, to měl. A zítra může být vše naopak. My jsme měli také těžký terén, ale dopadlo to dobře, tak si nestěžuji, jen ten tradiční hnůj na začátku, by tam být nemusel. Budu mít někdy stopu na závodech bez takovýchto smradlavých překvapení? Začínám tím být pověstná. Jdu brzy spát. Ještě vyvenčit Zerdu, udělali jsme trochu delší procházku, trochu zahnat nervozitu a uklidnit se před spaním. Ve 22.00 už jsme v posteli. Jsme mezi favority a to není lehká pozice. Zítra budeme ve skupině E a rozhodčí je pan Šafr.

Ráno vstávám zase v 7.00. Opětovně venčení, mazlení, snídaně. Klasický program. Dnes mi moc nechutná, snídaně je skvělá, ale já mám žaludek sevřený. Nervozita je strašná potvora. Na stopu jdu zase poslední, takže si to celé protrpím znovu. Dnes mám nástup na stopu v 11.20 hodin. Čeká nás stopa 2 hodiny stará, 800 metrů dlouhá, dva pravoúhlé lomy a jeden lom ostrý a dva předměty na stopě. Vyjíždíme v 10.00 hodin. Chci se podívat na ostatní ve skupině. Na stopu jde akorát Franta Hrach s Armínem, hlavní favorit. Pavel Majer už má očucháno a dnes za pěkných 95 bodů. Škoda, že se mu nepovedla 4 hodinová stopa. Franta Hrach má nejlepší terén ze všech, uvláčená oranice s pěkným osením. Podobně jako včera, ale lepší. Nemá kam zabloudit. Pole je ze stran ohraničené (silnicí, remízky), takže tvar stopy se dá docela dobře odhadnout. Armín jde dobře. Na lomech ověřuje a na jednom úseku dělá kolečko. Po dlouhé době vidím německého ovčáka označovat předměty sednutím. Dala bych Frantovi tak 95 bodů. Rozhodčí říká hodnocení - 95 bodů. Jsem se trefila. Dělá se mi pomalu špatně. Musíme se Zerem začuchat alespoň za 95 bodů, abychom se dostali před Frantu Hracha. Měli bychom pak stejně bodů, ale já lepší výsledek ze čtyřhodinové stopy a tím bych při stejném počtu bodů obsadila lepší místo. Je tu hodně diváků na "čumendě". Jsme nejsilnější skupina, tedy skupina, ze které by se mohl zrodit vítěz. Dva favoriti a Jirka Vlček s Vikinou na tom také nejsou špatně. Dnes si z pole odnáší pěkných 91 bodů. Vikina šla lépe než včera, také je dnes stopa čerstvější. Jirka už má zkoušku SPT3 v kapse. Závidím Frantovi, že už to má za sebou. Pomalu se blíží náš čas. Všichni mají oranici a tenhle terén by se líbil i mně. Jdu pro Zera a společně s rozhodčím a šlapačem jdeme někam jinam? To snad není možné, všichni mají oranici, jen já zase něco extra! Strniště prorostlé trávou. Strniště je hodně vysoké a ostré, samá kolej od traktorů a těch myší! Tak to nevidím dobře. Vůbec se mi ten terén nelíbí, zlatá oranice. Nu což, dali jsme se na boj, tak na to jdeme. A zase je tu hnůj, to není možné, já to snad přitahuji. Z 10 stop mám tak v průměru 7 stop okolo hnoje anebo alespoň na pohnojeném poli!

Je 11.20 hodin a uvádím Zerdu k nášlapu. Nášlap bez problému, Zero neomylně vyšel ve správném směru, ale stopa tady může vést takřka kamkoliv. Trochu mu nedůvěřuji, ale když vidím, jak zabral, jdu za ním. Na prvním úseku si udělal Zero jedno malé kolečko v místě širší kolejnice od traktoru. Na prvním lomu přešel asi o 1,5 metru , ale zahnul doprava a hned se do stopy dotáhnul. Jsou tu všude vyjeté koleje od zemědělské mechanizace, a stopa vede šikmo přes tyhle koleje. Zero označuje přesně první předmět. Dalo by se říci, že na poslední chvíli - málem. Přeci jen osení je ostré a psa to nutí pracovat s vyšším nosem a pak přejít předmět je velmi jednoduché. Pes musí být na takovýhle terén připraven a musí mít už nějaké zkušenosti. Druhý lom je také doprava, ten Zero vypracoval přesně. Trochu ze mě spadla nervozita, už nás čeká jen "ostrák" a to už zvládneme. Všichni v naší skupině měli ostrý lom na posledním úseku a všichni směrem ven. Tak doufám, že i my budeme mít "ostrák" ven, protože jinak skončíme opravdu v té hromadě hnoje. Zero jde přesně, jen na každé kolejnici vedoucí příčně přes stopu si přibrzdí a ověřuje nosem vpravo i vlevo, jestli tam stopa nemění směr. Je to praktik. Zůstává ale ve stopě, žádné ověřování. Tak a je tu ostrý lom. Zero ho vypracoval úplně ukázkově, málem se zlomil. Tak ještě poslední úsek a jsme "v cíli". Doufám, že neudělá chybu nebo že se neobjeví nějaký zapomenutý zajíc. To je dálka, tak kde je ten poslední předmět? Začínám být zase nervózní. Hurá! Konečně! Zero označuje předmět, jsme na konci, máme to za sebou. Jsem opět šťastná. Dnes bych si dala za ty menší chybičky tak 95 bodů, a to by nám mělo stačit. Moc chválím Zerdu a jdu se odhlásit. Rozhodčí začal hodnotit a na začátek říká "historie se málem opakovala" Nerozuměla jsem, co tím chtěl říci, ale pak dodal "dnes za 98 bodů, dva body jste ztratili na prvním úseků, jinak bez bodových srážek". Tak to jsem nečekala, určitě budeme na bedně, nemůžeme být horší jak 3. Uvidíme, jak se dařilo dnes Věrce Součkové a Martinovi Kisslingovi, ale to se dozvíme až po návratu do Benešovského mlýna. Jsem moc šťastná a chválím Zerýška, je to pašák. Všichni mi moc gratulují a chválí, že stopa byla fakt super a že jsme měli rozhodně nejtěžší terén ze všech.

Jedeme zpátky. Po příjezdu potkávám Zdenu Červinkovou. Ta mi sděluje, že Martin Kissling má dnes 78 bodů a Věra Součková jen 13 bodů. Vůbec mi to nedochází, ale Zdena mi říká, že jsme se Zerem první, že jsme vyhráli. Nechci tomu ani věřit, jsme Mistři republiky. Za půl hodiny už je to vše oficiální. Je to můj dosud největší úspěch za dobu, co dělám kynologii. I dnes padla pověstná stovka. 100 bodů si ze stopy odnesla Eliška Kalousová a její rotvajler Berno. Včera měli bohužel 0, ale i to se někdy stane. Dalo by se to nazvat hop nebo trop. My jsme celkem získali 197 bodů z 200 možných v pachových pracích a v celkovém součtu 244 bodů z 250 možných. Složila jsem zkoušku SPT3 a stali jsme se Mistry republiky v kategorii stopařů pro rok 2001. Zero mi dal ten nejlepší a nejúžasnější dárek k svátku. Zerdo, děkuji ti! Je to ten nejlepší stopař, kterého znám a už asi nikdy takového "čmuchálka" mít nebudu. On se s tím prostě narodil. Takový pes se potkává jen jednou za život.

Na druhém místě skončil Franta Hrach s Armínem a na třetím místě Roman Šonský s Virem. Po celou dobu akce bylo pěkné počasí. Bylo polojasno, s ranními mlhami. Ideální počasí na pachové práce. Jen co jsme se vrátili v neděli ze stop, tak začalo pršet, tedy spíš lít jak z konve. Takže vyhlášení výsledků bylo oproti plánu přesunuto do místní restaurace. Dostali jsme krásný diplom, pohár, pytel krmení a reklamní tričko. Vyfotil nás plk. Růžička z veterinární základny AČR Grabštejn, který mi slíbil, že mi fotku pošle. (Fotku jsem pak dostala, dokonce i zapaspartovanou a taky byla s dalšími fotkami a článkem otisknuta v časopisu Pes přítel člověka č. 2/2002). Po vyhlášení výsledků se všichni rozutekli a rozjeli do svých domovů.

Mistrovství se zúčastnilo celkem 25 psovodů. Ze startovního pole bylo celkem 12 policistů se služebními psy. Celkem bylo 23 německých ovčáků, jeden rotvajler a jeden kříženec - Bad Karla Váni, kterému všichni říkají "kamenický strakáč". To je plemeno! S Karlem jsme byli společně na táboře v Cheznovicích a tam v létě teprve začínal se stopami, tak trochu pod mým vedením. Tam jsem mu řekla, ať se stopám věnuje, že na to jeho pes má, a jak je vidět, tak má. Skončil celkem devátý a splnil podmínky pro zapsání zkoušky SPT3. Bohužel ale ještě nemá složenu postupovou zkoušku SPT2 a tak mu zkouška SPT3 nemohla být zapsána. Úžasné na tomhle všem je, že tento pes je těžký epileptik a musí brát každý den léky. Přesto s ním však jeho páníček pracuje a nevzdal to. Tomu říkám úspěch.

Bodový limit ke splnění zkoušky splnilo celkem 10 závodníků. Třem závodníkům byla zkouška zapsána, protože splnili i další náležitosti potřebné k zapsání zkoušky (splněná zkouška SPT2 a někteří již měli zkoušku složenou z dřívějška). Na mistrovství posuzovalo celkem 5 rozhodčích pachové práce (Šafr, Bůžek, Šnytr, Dubový, Vitásek), Honza Komárek byl hlavním rozhodčím a posuzoval poslušnost. Stopy kladlo celkem 10 šlapačů. Jsem ráda, že jsem nakonec do Heřmaně jela, když ještě ve středu se mi moc nechtělo. Mám z toho teď dobrý pocit. Všichni závodníci byli z regionu Lišic a Praha venkov. Jen já z regionu Lety, který patří k těm nejmenším. Přijeli jsme bez doprovodu a bez fanoušků, ale přece jen jsme pár lidí znali. Přijeli jsme, zvítězili jsme a vypálili všem rybník. Když bude Zero příští rok v kondici a jeho zdravotní stav se nebude zhoršovat, tak pojedeme zase. Doufám jen, že nás z Letů pojede víc, pár adeptů by tu bylo. Ale kdo ví, co bude za rok. Teď si celý rok můžeme užívat vybojovaný titul. Nezní to krásně "Mistr republiky"?